10 Správa

Správný chod operačního systému znamená jeho dobrou a bezchybnou podporu používaného informačního systému. Operační systém UNIX slouží pro širokou podporu aplikačních programů. Je používán jak na pracovních stanicích pro podporu práce především grafických programů, tak i pro výkonné databázové aplikace v místních nebo metropolitních sítích. Toto obecné použití a jeho jednotné uživatelské a programátorské prostředí jej vyneslo vysoko na žebříčku popularity posledních desetiletí. Práce každého operačního systému je ale vždy podmíněna požadavky uživatelů, přesněji způsobu využití výpočetního systému pro dané potřeby. Nastavit operační systém podle takových požadavků a trvalé sledování jeho chodu je práce pro správce operačního systému, která nemusí být nijak snadná. Instalace operačního systému dnes probíhá poměrně automatizovaně, je přitom zohledněn výkon používaného hardwaru již výrobcem. Nejpříznivější je situace, kdy je výrobce hardwaru i UNIXu tentýž. Rozhraní mezi holým strojem a operačním systémem je pak velmi efektivní. I tak je ale takový celek výrobcem dodáván v obecné podobě a je připraven na podporu různých typů různě výkonných aplikací. Teprve s nasazením požadovaného aplikačního softwaru se jednoznačně potvrdí požadavky na výpočetní zdroje. Po jejich rozpoznání pak správce operačního systému může přizpůsobit operační systém pro jejich dobré zabezpečení, a tak zvýšit výkon celého výpočetního systému. V mnoha případech tak i předejde provozním problémům, které mohou vzniknout při náhlém vyčerpání výpočetních zdrojů (např. počet procesů, které mohou současně pracovat s přístupem k databázi).

Správný provoz operačního systému UNIX vychází ze znalosti předchozích kapitol této knihy. Pochopení principů implementace jednotlivých částí UNIXu umožňuje správci provádět kvalifikované nastavení nabízených výpočetních zdrojů. Metody a postupy, které jsou při této práci v UNIXu běžně používány, uvedeme v této kapitole. Zaměříme se přitom na principy, protože z pohledu příkazů jsou jak jména, tak formát systémových příkazů nejednotné a POSIX je zatím nedefinuje (přestože se rozšíření tohoto standardu pro správu operačního systému připravuje). Příklady pak použijeme jak podle SVID, tak i z nejvíce používaných a obecně prakticky ustálených systémových příkazů.

10.1 Život operačního systému

Jádro operačního systému UNIX je uloženo na diskové paměti v souboru /unix¹. Do operační paměti jej musí kopírovat zaváděcí programy, které jsou z části specializované výrobcem a z části obecné pro každý UNIX (obecně je používán program v souboru /boot). Teprve po tomto zavedení a po rozběhu jádra v operační paměti můžeme říct, že operační systém ožívá. Jádro je supervizorem všech dějů v operačním systému. Jak jsme ukázali v předchozích částech knihy, v jádru se evidují všechna potřebná nastavení práce s periferiemi, síťovými protokoly, práce se systémem souborů atd. tak, aby jádro zajišťovalo požadavky jednotlivých procesů. Tato složitá činnost jádra vyžaduje, aby při jeho provozu pokud možno nedocházelo k chybám. UNIX je koncipován tak, že jádro je jeden program ...

¹Nebo /hpunix nebo /vmunix atd. Jméno je ovlivněno výrobcem.